aktualizováno: 23.09.2017 20:33:23

Amber Bohemia

Strach z bouřky


Strach z bouřky
tento problém nastal u našeho Kámy až v jeho 5ti letech, do té doby byl v naprostém klidu, pak nastalo období strachu a ničení věci - viz povídání na Blogu
 
Obecně bývá strach z blesků a hromů označován jako příznak vrozené slabé povahy a bývá zdůrazňováno, že se dědí. Poukazuje se na to, že existuje velmi mnoho psů z určitých chovných linií pocházejících z jistých CHS, kteří se prý bojí bouřky nebo tento strach měla dokonce už jejich matka či postihl všechny sourozence z jednoho vrhu.
Také tady je často zaměňována příčina a následek, není přihlíženo k tomu, že na základě nedostatečného výběru nebo náhodných genetických skoků dochází k jistému oslabení nerv. soustavy, které se jistě neprojevuje jen v tomto jediném příznaku. Takovými přecitlivělými, vysloveně nervózními psy se zde nehodláme zabývat - u nemocných psů se vždy vyskytují problémy, které však musí řešit vet. lékař.
Divoká zvířata, tedy i div. psovité šelmy, obecně strach z bouřky nemají. Schovávají se nejlépe do svého úkrytu, pokud jejich užívání patří k jejich běžným životním zvyklostem. Udeří-li blesk v bezprostřední blízkosti, takže dojde k otřesům půdy, mohou se podle mých pozorování vyděsit i divocí psi, ale jen na zlomek sekundy, následující hřmění hromu už zase snášejí s obvyklým klidem.
Nemůžeme se přece domnívat, že se u našich domácích psů vyskytuje lekavost nebo dokonce strach z bouřky, když u nich už dávno vymizela nápadná plachost jejich vlčích předků! Pokud se u některých z nich nejedná o celkovou nervovou slabost a přecitlivělost, musí to mít jiné příčiny. Je přece sotva představitelné, že by se v průběhu domestikace vyvinula nová dědičná vada - strach z bouřky.
Existuje asi jen jedno vysvětlení, které spočívá v napodobovacím instinktu štěňat. Muselo být v rukou majitele nebo majitelky, kteří sami měli strach z bouřky ale i ti lidé, kteří se bouřky přímo nebojí, se při jejím příchodu chovají z pohledu pozorně sledujícího štěněte jinak než normálně.
Kvapně zavírají okna, vypínají televizor nebo rádio, které jsou jinak v provozu málem čtyřiadvacet hodin denně. V některých domech činí lidé opatření proti případnému požáru po úderu blesku, rolníci jdou do stájí, aby uklidnili dobytek - zkrátka existuje mnoho činností, které našeho psa mohou ovlivnit. Také lovec venku na poli pečlivě odloží svou pušku, nebude si stoupat pod vysoké stromy, jak to příležitostně jindy dělává, když ho překvapí déšť. Pokud má v blízkosti svůj vůz, bude s k němu snažit co nejrychleji dostat, protože auto je, jak známo, "Faradayovou klecí" a skýtá nejbezpečnější ochranu před blesky.
Žádný člověk nepřizná rád, že se přece jen bouřky trochu bojí. I když si toho však lidé v jeho okolí nevšimnou - pes to vycítí! Pokud se jedná o fenu a ta bude jednou sama vychovávat štěňata, bude je učit, že při bouřce je lepší se schovat. Ještě mnohem později, možná že u pravnučky této fenky, se s tímto jevem budete setkávat. Ani v tom případě se ovšem nejedná o dědičnou dispozici, ale o předávanou tradici!
Pokud někdo ve škole pořádně nedával pozor: získané vlastnosti se nedědí, mohou se však u tak výrazných tvorů, jakými jsou hned po lidech psi, přenášet z generace na generaci. Slovo tradice v této souvislosti znamená "předávání zkušenosti", a to i přes následující generace.
Odnaučit psa bát se bouřky je v podstatě NEMOŽNÉ. Můžeme na něj uklidňujícím tónem mluvit, hladit ho nebo se pokusit odreagovat ho hrou, také mu můžeme dát uklidňující tabletku. Nebo si ji můžete vzít sami, záleží na vás.
Shrnutí:
Dědičný faktor zodpovědný za strach z bouřky se vyskytuje právě tak málo jako civilizovaní lidé, kteří při bouři zůstanou naprosto lhostejní. Napodobování a předávání zkušeností je pravděpodobnější. Psy, kteří mají strach z bouřky, lze v nejlepším případě uklidnit, ale nikdy převychovat.




TOPlist