aktualizováno: 23.09.2017 20:33:23

Amber Bohemia

Výživa a základní péče


Výživa a základní péče

Při pořizování bernského salašnického psa bychom si vždy měli uvědomit, že jde o psa „nadstřední“ velikosti, který už má určité nároky na výživu i na životní prostor. Psi jsou ve výživě naprosto odkázáni na člověka. Zjistit, co je pro psa ve výživě opravdu to nejlepší, je často pro novopečeného majitele štěněte, navzdory nebo právě kvůli obrovské nabídce různých druhů psího krmiva a záplavě reklamy, velmi nesnadné. Ve Švýcarsku přejímá nový majitel štěně od chovatele přibližně v deseti měsících věku a v té době již má mít psík třetinu své pozdější dospělé váhy. Následujících dvacet týdnů má pro tělesný vývoj štěněte nesmírný význam. V tomto krátkém časovém období pes roste a vyvíjí se neuvěřitelnou rychlostí. Proto musí výživa od prvního dne vyhovovat všem požadavkům rychle rostoucího těla. Je třeba si uvědomit, že potrava může zdravý vývoj jedince podporovat, ale i ničit. I když se zdá, že není nic snadnějšího , než vykrmit štěně, dělají se ve výživě nemalé chyby, které často přinášejí osudné následky. Štěňata často dostávají příliš mnoho krmení, nebo naopak nedostávají to, co jejich organismus potřebuje. Důsledkem bývá mimo jiné narušený růst důležitých kostí končetin. Je proto třeba dbát především na správné množství a správné složení štěněčí potravy. Stále ještě existují chovatelé, pro které je štěně tlusté jako kulička ztělesněním síly a zdraví. Překrmování je však nepřítelem číslo jedna. Štěňata totiž dovedou spořádat mnohem více potravy, než jim skutečně svědčí, je to pozůstatkem z doby, kdy psi žili divoce a bylo pro ně životně důležité vytvořit si tukové zásoby na období nedostatku potravy.

Hodně se diskutuje o tom, zda je vhodnější podávat přirozenou stravu nebo kompletní potravu ve formě granulí. Záleží samozřejmě na názoru chovatele, ale kompletní, plnohodnotné krmivo může přece jenom spolehlivěji zaručit, že pes dostane , pokud zkonzumuje doporučenou dávku, vše, co potřebuje ve správném poměru.

Především při krmení přirozenou stravou často dochází k tomu, že pes nedostává všechny živiny, které potřebuje, nebo je dostává v nevyváženém poměru. Pro vývoj zdravé a stabilní kostry je nejdůležitější obsah vápníku a správný poměr vápník/fosfor. Vápník je v raném věku psa vpravován do ještě měkkých, chrupavčitých kostí mladého štěněte a dodává jim tvrdost a stabilitu. Maso a obilí obsažené v přílohách neobsahuje potřebné množství vápníku a při krmení maso-obilnými směsmi vzniká nadbytek fosforu. Protože by měl být obsah vápníku v krvi vždy o něco vyšší, než obsah fosforu, je při takovém krmení odebírán vápník z kostní hmoty, aby byla obnovena jeho rovnováha v krvi. Co se stane, dovede si každý představit. Proto je nezbytné při tradičním krmení přidávat doplňkový vápník, případně ostatní důležité minerály a vitamíny.

V případě plnohodnotných krmiv tato starost odpadá a pokud pes dostane předepsanou dávku, dostane s ní i odpovídající přísun minerálů a vitaminů. Krmiva se vyrábějí pro různé věkové kategorie a tomu odpovídá i jejich složení. Naopak, je nevhodné podávat různé doplňkové přípravky, protože nadbytek těchto látek je stejně škodlivý, jako jejich nedostatek.

K plnohodnotným krmivům není vhodné podávat ani další dávky masa, protože tak opět nabouráme rovnováhu poměru živin. To může vést ke zmíněnému nadbytku fosforu a nadbytek bílkovin navíc zbytečně urychluje růst a zvyšuje rizika chybného vývoje.

Nejnovější výzkumy a publikované poznatky ukazují, že sám o sobě dost rychlý růst větších ras nesmí být v žádném případě ještě více urychlován přísunem vysokého množství bílkovin. Jinak dochází k chybnému vývoji kostry a především končetin. V případě jakéhokoli náznaku chybných postojů a podobně, je třeba upravit krmení a utlumit růst. Podávané krmivo by nemělo mít více než 18 - 22 procent bílkovin. Dietou, v podobě kompletního krmiva, která by měla být konzultována s veterinárním lékařem, se dá v raném věku štěněte hodně napravit. Naopak, velkou chybou je začít přidávat všechny možné minerální a vitamínové doplňky, z nichž většina obsahuje fosfor (i když v menším poměru k vápníku) ale v celkové krmné dávce pak tyto přípravky mohou udělat více škody, než užitku.

V případě komplikací růstu je také vhodné udělat krevní rozbor a podle zastoupení jednotlivých látek upravit krmnou dávku. Obecně lze doporučit, že kdo chce svého psa krmit dobře a nehodlá studovat složité statě o výživě, složení jednotlivých potravin a připravovat složité „ psí jídelníčky“, by měl sáhnout k osvědčeným kompletním krmivům. Je samozřejmě ještě hodně lidí, kteří svým psům vaří a snaží se jim nabízet co nejrozmanitější stravu, ale ne vždy je tento způsob výživy pro psa ten nejvhodnější.

Vždycky je třeba si uvědomovat, že k tělesnému a psychickému zdraví, k plnému rozvoji všech sil a k celkové pohodě potřebuje pes mnohem více, než jen plnou misku. Nesmíme opomenout dostatečný pohyb a činnost, přitom ale nesmíme mladé psy vystavovat nadměrné zátěži.
Práce a sport
Už standard označuje bernského salašnického psa jako mnohostranného pracovního psa. O jeho úloze na švýcarských dvorech jsme se už zmínili, je kouzelné vidět psy zapřažené do vozíku a je obdivuhodná jejich radost s jakou tuto činnost vykonávají.

Všichni bernští psi jsou chtiví práce a jsou velmi učenliví. Těší se, když jsou jim přidělovány úkoly a nesmírně rádi je vykonávají. Hans Räber ve své knize uvádí slova Alberta Heima: „Žádný velký pes nezůstane tak dlouho svěží, veselý a zdravý, jako správně chovaný tažný pes.“ Nahradíme-li slovo tažný slovem pracovní, bude toto tvrzení platit i o dnešním bernském salašnickém psu. Najde uplatnění při mnoha činnostech, různých psích sportech, i jako záchranářský pes. V úvahu připadá i sportovní trénink pro tažné psy, samozřejmě s jinými pravidly, než mají tradiční saňoví psi. Vždy je třeba podporovat přirozené schopnosti psa a ten má mít z práce radost. Hans Räber u tohoto psa odmítá bezohledné drezírování a také výcvik na figuranta. To je podle něho relikt ze starých dob, který dnes může sloužit osobní prestiži chovatele, ale nikdy ne psovi. Navádět psa ke kousání je dvojsečné , i když psa baví kousat do rukávu, může se tato činnost změnit ve velmi vážnou záležitost.

Existuje však nepřeberné množství aktivit, které lze s tímto psem provozovat a vždy by tyto aktivity měly působit potěšení oběma subjektům - člověku i psu a udržovat je v dobré kondici. Hlídání má bernský pes vrozené. „Hlídací instinkt“ však musí probudit vhodným utvářením prostředí, ve kterém žijí. Někteří psi nehlídají dům, protože se jim prostě nestal domovem, protože majitelé s nimi nevytvořili úzký vztah. Bernští salašničtí psi ochraňují domy a lidi pouze na základě vnitřní vazby. Nemá smysl takového psa zavírat na zahradě domu v naději, že bude hlídat, pokud si nevybuduje pevný vztah k rodině. Přitom v každém bernském salašnickém psu dřímá silný sklon chránit majetek „svých“ lidí a také sklon chránit lidi, které miluje.

Mnoho milovníků psů, kteří předtím chovali jiná plemena si u bernského salašnického psa hned všimne jeho silné vázanosti na člověka. Láskyplně nemotornou radostí a přítulností přistupuje ke každému příslušníkovi domácnosti. Láska „jeho lidí“, jakoby pro něho znamenala všechno. Je to pes, který celý den chodí za paní domu a chce se s ní věnovat jejím činnostem. Je nesmírně vděčný za náklonnost a vlídné slovo, naopak hrubost ho může úplně zničit. Dobře vychovaný bernský pes projevuje jakousi přirozenou ochotu žít neustále pro radost člověku, kterého uznává za svého pána. Kdosi ho výstižně nazval „silným medvědem s citlivým srdcem“, proto se na něm tak osudně projevuje izolace při chovu v kotci nebo vyloučení z rodinného života. Degeneruje, otupí, je nervózní, agresivní.

Má li se úspěšně rozvíjet, potřebuje, jak už bylo řečeno, těsný styk s lidmi a musí se s nimi účastnit jejich života. Stále je ochoten komunikovat se svým pánem, přijímat a projevovat náklonnost. Přitom neobtěžuje a přes svůj hřmotnější zevnějšek nepřekáží a nevadí.

Kromě krásného vzhledu se asi právě tyhle hřejivé a citové povahové rysy bernského salašnického psa zasloužily o to, že si toto plemeno oblibuje v dnešních dobách, chudých na city, stále více lidí.
V článku byly použity poznatky a materiály Margret Bärtschi, MVDr. Jana Nesvadby a Hanse Räbra, jehož knihu Bernský salašnický pes vydalo nakladatelství DONA v Českých Budějovicích.

TOPlist