aktualizováno: 23.09.2017 20:33:23

Amber Bohemia

v roce 2007


Poprvé bez dozoru

8.12.2007

Našemu štěňátku Týně jsou už 4 měsíce, stále ještě žere 3x denně a tak s ní byl vždy někdo doma, poslední dobou se obětovala tchýně a dělala nám "dogsitting" . Jenže se blíží vánoce a byli bychom bez cukroví, tudíž tchýně dostala volno na pečení a naše salašnické holky zůstaly poprvé samotné na zahradě celý den.

Z práce jsme se vraceli s nadějí, že to snad Týna přežila. No, Týna ano, ale pozemek moc ne. Máme zahradní jezírko s lekníny, šípatkami, rákosím a rybičkami. Tedy přesněji - měli jsme ! Když byla ještě doma všechna malá štěňátka, bývali všichni přes den venku v oploceném výběhu.

Při prvním venčení na celé zahradě polovina štěňátek napadala do zahradního jezírka a tak když doma zůstala jen Týna, použili jsme pletivo z výběhu k oplocení jezírka. Ale to jsem asi neměli dělat - Týny se to zřejmě dotklo a tak jen zůstala doma sama - okamžitě pletivo kolem jezírka rozebrala.

Následně vytahala všechny rostliny, šípatky sežrala a zda sežrala i nějakou rybku zatím nevíme, inventura ještě neproběhla. Samozřejmě že se v jezírku vykoupala, ale jen půlkou těla, prdel měla naprosto suchou !!!

Další drobnosti jako velké množství vyhrabaných děr na těch nejnemožnějších místech jako třeba pod plynovou nádrží, okousaný igelit z kamenného koryta a podobné vylomeniny jsme ani nekomentovali. Nás přivítal nadmíru spokojený pejsek, který si svůj první den volnosti patřičně užil !!!

Jen chudák Arinka, ta se hrozně bála abychom si nemysleli, že tu spoušť nadělala ona.

 

 

Nezvonící mobil

29.10.2007

Sedím doma a sledují displej mobilu. Musím, nezvoní a zvonit nebude. A potřebuji reagovat rychle tak musím vidět, že by zazvonil, kdyby mohl. Jenže on nemůže, nezazvoní, má to zakázané. Je nastaven do režimu "jednání" . Hlavně se neptejte, proč si to tedy nezměním. Změnila bych - ale nejde to.

Půjčila si ho naše Týnucha a nastavila tam tento režim a abych to nemohla změnit zpět, tak mi vykousala a vylomila příslušné tlačítka. Též vytáhla paměťovou kartu na rozšíření kapacity fotoaparátu a udělala nový ďubkovaný design.

Takže všem, co se obávali, že když mám tak hodné štěně, že nebudu mít historky do Blogu, sděluji, že se situace obrací na dobrou cestu -témata budou !!!!

Týnuška se prostě jen nehodlá zabývat levnými věcmi jakou jsou boty, židle, různé hadry a podobně. Jí zajímá elektronika !!!

Štěňata a "lustrace" zájemců

 26.10.2007

Už dávno před narozením štěňat se nám všichni přátelé a známí smáli, že budoucí zájemci stejně neprojdou naší "lustrací" takže si raději stejně všechna štěňata necháme doma. Nevím, čím jsme si to zasloužili, naše kriteria nebyla přehnaná - chtěli jsme někoho, kdo bude psíky milovat. Ale asi jsme to špatně formulovali, jelikož i jedna ostřílená chovatelka se přiznala z obav, zda by prošla přes naše měřítka. Jasně že prošla, rádi jsme jí jednoho našeho mimiše přenechali, má se u ní opravdu skvěle.

Další zájemce pochopil můj dotaz na prostředí, v jakém bude štěně vyrůstat tak, že mi obratem poslal fotografie domu, zahrady, všech členů rodiny  s popisem a málem snad i výpis z bankovního konta a velikost nohy od dětí po prababičku. Rodina působila nesmírně sympaticky, další štěně mělo zajištěnu novou bezva rodinu.

Od dalších zájemců přišel dojemný e-mail, zemřel jim v požehnaném věku psík a dětem i celé rodině bylo smutno. Tohle chápu víc než kdokoliv jiný a když ještě k tomu dokáže někdo opečovat psa tak, aby se dožil vysokého věku - bylo rozhodnuto, štěňátko bylo jejich.

Poslední zájemkyně mne přímo "dostala" svou bezprostředností. Zavolala a optala se zda ještě máme volné štěně. V té době už ale byla všechna štěňata zadána. Sdělila jsem jí, že ji mohu vést jako náhradnici, jelikož jsem domluvena s jednou rodinou, že se ozvou do konce srpna a přijedou se na štěňátko podívat. Do konce srpna zbývaly 4 dny. Paní mne začala přemlouvat, zda bych jim nemohla zavolat dřív aby se vyjádřili. Nejprve se mi nechtělo, ale v hlase té paní bylo něco, čemu se nedalo odolat. Zavolala jsem tedy té rodině hned a dozvěděla se, že už jsou 14 dnů domluveni jinde a že tudíž zájem nemají. Ani podívat se nepřijeli. Podotýkám, že se jednalo o rodinu zkušených chovatelů, právě od nich bych bývala čekala slušnější jednání - že dají vědět hned že už stěně mají zajištěno jinde. Zavolala jsem tedy ihned zpět té nedočkavé paní a jakmile zvedla telefon, řekla jsem jí jen: "Tak je váš!" Její okamžitá odpověď zněla: "No nekecej" a byla pronesená takovým tonem, že si mne paní Lenka navždy získala - bezprostřední, upřímná a dobrosrdečná - i u ní bude štěně v dobrých rukách. Okamžitě se ze svou větu omlouvala, ale naprosto zbytečně - mně se to moc líbilo !!!

Takže posměváčků sklaplo, štěňátka jsou v nových domovech a doma nám zůstalo jen jedno - plánovaně !!!

Myslím, že jsme nové páníčky vybrali moc dobře, všichni komunikují přes internet, posílají fotečky a hlavně - štěňátka milují a pečují o ně ! A co víc si jako chovatelé můžeme přát! Jen dobré zdraví a milující páníčky, ne?

Kámovi s poděkováním a láskou

6.10.2007

Když jsme si pro tebe přijeli, právě jsi se krmil. Všichni sourozenci stáli kolem misky a ty, jako jediný, jsi stál uprostřed misky a ládoval se ostošest. "Toho chceme" byla první věta, která z nás vypadla.

Domů jsme si dovezli páchnoucího medvěda, olepeného zbytky jídla, kterého jsem si mohla pochovat ještě tak týden, pak jsem tě už neunesla.

Vyrostl z tebe 70ti kilový medvěd, s něžnou dušičkou a oddanýma očima, který by pro paničku udělal cokoliv.

Tvoje lumpárny jsem sepisovala na Blogu a bavila jimi přátele a známé. Zničil jsi ploty, bál jsi se bouřky ale byl jsi naše štěstí, naše sluníčko, náš Kámošek.

Za tvůj život jsem tě oplakávala třikrát. Poprvé, když jsi měl torzi žaludku - přežil jsi a byl se mnou dál, spokojený a nádherný pes. Vyhrál jsi pár výstav, vyvolal spoustu psích šarvátek. Podruhé jsem tě oplakávala, když ti našli nádor na kůži. I tuhle operaci jsi zvládnul a dál jsi spokojeně žil s námi. Pak ti umřela Ášenka, tvoje věrná psí družka.

Báli jsme se o tebe, byl jsi moc smutný, ale příchod Arinky ti pomohl a zase jsi měl veselá očička.

Teď tě oplakávám potřetí a tentokrát je to právem. Už se na mne nepodíváš krásnýma a vědoucíma očima, které říkaly "vím co tě trápí, paničko".

Už neuvidím tvoji nádhernou hlavu nad cestou když mne vyhlížíš zda už se vracím z práce.

Nebudu už projíždět prsty tvou nádhernou hustou a černou srst a dívat se, jak ti jí cuchá vítr když mi běžíš z našeho kopce naproti.

Nebudeš ležet rozvalený přes půl pokoje abych tě musela obcházet - doma je tak prázdno, Kámošků můj !!

Počkal jsi, až odejde z domu poslední štěně, ujistil jsi se že jedna psí holka zůstává doma a zaplní místo po tobě, došel jsi si jí olíznout a pak jsi už dal najevo jak moc tě bolí bříško a že už dál nemůžeš. Lehl jsi si na své oblíbené místo s výhledem na cestu a svěsil hlavu.

Už jsi chtěl odejít za svou Ášenkou, která na tebe už 4 roky čeká ve psím nebi. Doufám, že už jste spolu i s mojí Rituškou a Mukinkou.

Tobě, můj Kámošku jediný, přeji ve psím nebi nekonečnou rvačku, konečně se dočkáš toho, oč jsi se snažil celý život a my jsme ti to nedopřáli. Opatruj se, pro mne zůstaneš navždy jediným a nepřekonatelným psem ve všem. Nezapomene na tebe nikdo, kdo tě alespoň jednou viděl. Byl jsi moje štěstí a pýcha a tak to zůstane!!!

 

Štěněcí noční můry

 15.9.2007

Tak jsme se dočkali štěňátek, vrh A je už měsíc na světě a já mám konečně pocit, že všichni přežijí mou péči.

Ono se řekne - zpočátku se stará fenka, ale ... dočtu se v odborné literatuře kolik má štěně vypít za den umělého štěněčího mléka ale ne kolik mléka od feny. A i kdybych se dočetla - copak mají bradavky nějaké měrky? A jak poznám že její mléko je dostatečně výživné? Jak často má fenka kojit? Jak poznám že mají štěňátka hlad ? Někdo řekne - jsou neklidná a pláčou. Ale co když nemají ani sílu plakat? Jak mám vědět že fenka ví kdy má přijít kojit?

Tak honím fenku k mimišům, dokrmuji každou chvíli a večer trnu u vážení zda miminy přibrala. A ona kupodivu přibírají. Nojo - ale kolik má vážit malý salašníček po týdnu, po 21 dnech a po měsíci? Jsme v normě nebo ne? Brrr, pořád nějaké obavy. Já trnu ve dne v noci a štěňátka spokojeně spinkají.

K ruce mám šikovný deníček jedné zkušené chovatelky berňáků, pěkně rozepsaný po dnech, snažím se postupovat podle něj. Ale asi máme jiná štěňátka - jsme nějak v předstihu. Ona krmí kaší, naše pažravky se sápou po granulkách a kaši znechuceně plivou, ona přidává jablíčko nebo banán, naše Áčka vezmou na milost v misce maximálně mrkvičku a maso, maso a zase maso. Takže pokud mám dodržet vyváženou stravu musím zůstat u namočených granulí, ochucených masíčkem nebo olejovkami. Vegoše holt nevychovám.

Další má noční můra - termín prvního odčervení. V dostupné literatuře i na netu hledám KDY. A dočítám se různé věci, počínaje 10 dnem až po den 21. takže kdy vlastně? Telefonicky konzultuji s různými chovateli a závěr? Žádný - kdykoliv v tomto termínu a poznatek, že štěňata při prvním odčervování již začínala otevírat očička - tak co mám dělat? Nic, počkám až se na mne podívají aby viděli co je čeká !!!

Kdy mohu poprvé štěňátka dát ven na trávu? Kdy jim už nebude zima? Je sice konec léta ale počasí je podzimní. Chodím ven, lezu po čtyřech po trávníku a zkouším na obličeji jak moc je studený - ještě že k nám není odnikud vidět, sousedi by mi jinak určitě zavolali sanitku v domnění, že mám epileptický záchvat.

Když se odhodlám a všechna štěňata vynosím po jednom ven, začne pršet. V lijáku pobíhám mezi mimiší ohrádkou a domem a nosím jednu chudinku za druhou, chráním je před deštěm vlastním tělem. Za 15 minut je po dešti, já jsem převlečená do suchého oblečení, mám vyfénované vlasy a začínáme druhé kolo. A tak to jde po zbytek času, stále dokola.

Máma Arina se už o mimiše příliš nestará, jen zdáli dohlíží na nás zda jí o potomky pečujeme dobře. V noci nás přijde vzbudit že se nám tam melou ve svém bytečku, že nejspíš potřebují vyměnit podestýlku a ráno že mají hlad.

Závěrem opakuji - jsem skutečně ráda, že štěňata přežila mojí péči a já přežila ten hrozný strach o ně a o Arinu po porodu císařským řezem.

Teď už jsme ve fázi, kdy nastupují obavy o ostatní zvířecí členy naší domácnosti. Štěňátka dorostla ve 40ti dnech našeho jezevčíka a začínají ho lovit - snad to přežije, je vytrénovaný od jejich maminky, která ho  "přežvejkala" ve své tlamičce nesčetněkrát - ovšem ona na něj byla sama a teď je těch malých "piraní" na něj pět !!!!

 Příprava na štěňata

 1.7.2007

Vzhledem k úchylce 2L být na vše připraven dostatečně předem, což u nás obnáší třeba to, že na Štědrý den jsme doma připraveni už od Mikuláše, vypuklo u nás dnes (14 dnů před očekávaným porodem) předporodní šílenství.

Dopoledne jsem v místních obchodech nakupovala: přebalovací podložky, kojenecké láhve, digitální teploměr a v našem super sekáči dětské dečky. Jelikož naše vesnice čítá necelých 500 obyvatel, jsou místní obchody centrem výměny informací agentury JPP, tudíž očekávám "ověřené" zprávy o něčím těhotenství v naší rodině.

Zítra začne stěhování v domě, přesně podle pejskařského lexikonu "každá normální rodina má přece v obýváku porodní bednu" jen s tím rozdílem, že u nás bude bedna v pracovně, což obnáší z pracovny vystěhovat kožená křesla do haly, z haly vystěhovat normální židle a jídelní stůl .... takové stěhovací kolečko, které se dotkne všech místností. Takže: od 22.7. do odvolání jsem vyhlásila ZÁKAZ NÁVŚTĚV u nás doma. Žádní kolegové z práce, žádné rodinné výlety do ZOO u Langrů a do bazénu pro rodiny s dětičkama !!! Vstup povolen jen rodině a pejskařům .

Arina u ženicha

5.6.2007

Tentokrát jsme Arině vybrali na krytí psíka Apolla,vysokého pejska s krásnou hlavou a zářivým úsměvem. Správný čas krytí jsme měli potvrzený dvěma experty: prvním byl veterinář a hladina progesteronu a druhým expertem je vždy náš Káma, který mne v ten správný čas vždy prohodí dveřmi, když jej chci od hárající Ariny oddělit do jiné místnosti.

U ženichova domu nás už na zahradě očekával Apollo. Jako ostřílený krycí pes očekává, že z každého auto, které zastaví před jeho domem vystoupí "něco ke krytí" a tak každého radostně vítá.

Pak zjišťuje, zda je nevěstinka už připravená.Po kratším zjišťování, pobíhání a hrátkách se vrhá do akce.

Ze samotného svázání fotku nemáme, všichni fotografové byli zaměstnáni držením psů a špitáním chlácholivých slovíček do jejich oušek. Když opadlo napětí, nastal oddechový čas na místě vybudovávané skalky - romantické místo ! Arina ale nenechala Apolla dlouho odpočívat, znovu ho začala lákat k nepravostem. Opět proběhli zahradu, poseděli u vrátek., to jí zas nenechal na pokoji Apollo. A takhle  podobně se bavili po celou dobu.

Arině se u Apolla tak zalíbilo, že se asi rozhodla s ním sdílet společný příbytek. Nejprve otestovala jeho vyhrabaný pelíšek.Pak ale usoudila, že je pro dva malý a dala se do jeho rozšiřování.
Chudák Apollo nasadil výraz, který má každý muž, když se na prahu jeho mládeneckého bytečku objeví slečna s kuframa !! "Pomooooooc, zbavte mne jí!!! "

 

Veteráni se málem poprali

14.5.2007

Když jsme byli v loňském roce na Klubové výstavě, slíbili jsme Kámovi, že když bude za rok ve stejné formě, přihlásíme ho též - do třídy veteránů. (Podrobnosti najdete v archívu - květen 2006 - Kámův návrat). Slib jsme splnili a o víkendu jsem vyrazili všichni. Arina do třídy otevřené, Káma do třídy veteránů.

Naše předpoklady se splnily, Káma opět nezklamal. Úvod výstavy jsme museli opět přečkat hluboko v lese, v patřičné vzdálenosti od posledního psa. 2L s Kámou trpělivě čekal v lese, přijímali společenské návštěvy zvědavých diváků, pózovali fotografům a rozdávali interview na téma : kohoutková výška 78 cm, váha 68-70 kg.

My s Arinou jsme čekaly u výstavního kruhu a hlídaly až přijde řada na Kámu, abychom mu vlastními těly proklestily cestu mezi diváky (hlavně mezi jejich psy).

Náš milovaný Kámošek nakráčel do kruhu s nasupeným a nedůvěřivým výrazem, oběhl s 2L jedno kolečko, pak zjistil ale, že má za sebou psa, který se mu absolutně nelíbí, za pohybu vpřed se otočil vzad a na nic netušícího psa zavrčel. Chudák druhý veterán (o rok mladší) se tak vyděsil, že se otočil na místě vyrazil opačným směrem. No, a pak to začalo, naši veteráni se na Kámův popud rozvrčeli a rozštěkali všichni, k pobavení všech diváků. Slova "dědkové by se ještě rvali" nebo "kluci, jste skvělí" byla slyšet kolem celého výstavního kruhu. Káma oběhl ještě 3 kolečka a pak usoudil,  že by to mohlo stačit. Zasedl a nikdo s ním už nehnul.

Je pravda, že Kámův pohyb je těžkopádný, DKK 4/O a atroza je znát, ale zasednutí nebyla únava - to byl Káma a jeho palice - prostě ho to právě přestalo bavit. A v tu chvíli jsem ocenila diváky - postavili se na Kámovu stranu a vyjádřili rozhodčímu svou nelibost nad tím, proč ty "dědky" honí tak dlouho. Já sama jsem s Arinou ve třídě otevřené oběhla 2 kolečka a pak jsem jen stály a stály, veteráni běhali jak němečtí ovčáci při pracovních zkouškách. Ovšem musím vzdát hold nestorovi mezi veterány, nejlépe a nejlehčeji běhal ten nejstarší - 11 let starý pes jménem Ahmed - kéž by se můj Káma tohoto věku též dožil.

 

Káma v kruhu

Z kruhu Káma odešel s medailí za 4.místo a posudkem, za který se skutečně není třeba stydět - u psa, který přežil torzi žaludku, prodělal operaci kvůli rakovině kůže a již několik let bere léky na artrózu.

Posudek: 9ti letý pes na horní hranici výšky, silné kostry, silně zavalitý, což se projevuje na těžkopádné akci zadních i předních končetin, pokud však stojí, s ohledem na věk je harmonický, relativně pevného vaziva. Dobrá srst a typické znaky.

Na Kámu se přišel podívat i druhý největší pes výstavy Amigo , byl to úžasný pohled na dva velikány - ale kamarádit by se nemohli, to je vidět i na fotografii.

 

Kluci v akci- Káma a Amigo

S Arinou jsme málem nestihly nastoupit včas do našeho výstavního kruhu, Kámovo vystoupení jsme si nemohly nechat ujít. Doběhly jsem na poslední chvíli a Arina - zřejmě pod vlivem Kámova úspěchu se nechtěla nechat zahanbit a k mému velkému překvapení dostala známku Výborná, což považuji za úspěch na Speciální klubové výstavě a při počtu 41 fen v naší třídě.

 Deváté narozeniny

12.4.2007

Takhle oslavoval Káma narozky, je mu úžasných devět let a moc mu to sluší, nemyslíte?

Dort měl piškotový se šlehačkou, jelikož vždy dá přednost sladké buchtě i před buřtem, je to postě náš "sladkej" kluk ! Devítka byla "lentilková".

Kamí, hodně zdraví přejeme !!!!!

Velikonoce, zahrada a salaše

10.4.2007

Že nejsem zahradnice a vše kolem kytiček mi je cizí, to mojí přátelé a známí vědí. Od zkrášlování zahrádky mne zachraňují částečně i mojí psíci, byla by to činnost naprosto zbytečná.

Když jsem letos rozesílala velikonoční přání, netušila jsem co to s lidmi udělá. Sotva jsem odeslala „velikonoční Pfku“ e-mailem, přišla mi obratem zpráva: „Nechápu, jak Vám mohou růst takové krásné rostlinky vedle Vašich Amber Bohemia“.

 Zvědavost nebo zvídavost?

19.3.2007

Tohle mi fakt nedá spát a nedám pokoj dokud to nerozluštím. Kousek od nás se u takové téměř nepoužívané silnice kdesi mezi poli objevila takováto stavba. Výšku to má asi 2 metry, betonové základy, je to souměrné na všechny strany, takový jehlan s useknutou špičkou a otvorem v horní třetině. Viz foto.

Napadá někoho k čemu to může sloužit? Říkám tomu "mohyla" a marně přemýšlím čí by asi mohla být. Výklenek v horní části vypadá, jako by tam měla být umístěna soška nějakého svatého - že by za zas začala stavět u silnic boží muka?

Čekám na názory všech - pište nebo nebudu moci  klidně umřít.

P.S. - Píše se rok 2012, záhadné mohyle přibyl ve výklenku velký masivní dřevěný kříž, kdosi jí natřel na bílo - takže to vypadá jak novodobá "boží muka" cheeky

Psí jarní mejdan

8.3.2007

Dnes leckde slavili MDŽ ale u nás probíhal psí jarní mejdan. Naše Arinka se narodila 8.března 2004, dostala dort s trojkou a podělila se o něj s celou naší smečkou.

A pro mlsné a zvědavé - dort byl z drůbeží tlačenky, ozdobený šlehaným tvarohem ochuceným Podravkou s bylinkami, fakt jsme to jedli všichni, psíci jen tak a my lidé se špaldovým chlebem, ten psíci odmítli, prý jim stačí maso.

 

Nevíte, kde bydlí pan XY ?

3.3.2007

Přes internet objednám zboží, uvedu své jméno a adresu. A taky naštěstí číslo svého mobilu. Přijde mi e-mail s potvrzením přijaté objednávky a přesný termín dodávky. V uvedený den čekám a čekám.... Pak zazvoní telefon. "A kde tam u vás bydlíte, nemůžeme vás najít, už tady jezdíme hodinu." Vysvětlím,  pomocí všeobecně známých bodů - hospoda - zastávka - strom - díra v plotě a pod. Přijedou, dodají a ptají se: "Nevíte, kde je tady číslo XXX ?" Tak to skutečně netuším, ani jméno dalšího nešťastného adresáta zásilky mi nic neříká. Ale jelikož chci pomoci, zapojuji internet a pomocí map a GPS ukazuji řidiči kam má dodat balíček.

Tak pokud si něco objednáte přes internet a bydlíte jako já - na samotě u lesa - a lidé vás znají jako "tu s těma psama" - doufejte že zmatený dodavatel zazvoní u někoho, kdo má taky internet. Nežijte jako já v naivním přesvědčení, že každý vůz doručovatelské služby PPL je vybaven GPS navigací, opak je pravdou. A internetové obchody většinou využívají k doručení zásilek právě tyto firmy a ne Českou poštu.

Den jako korálek

26.2.2007

Určitě to znáte, od rána je všechno špatně, nejdřív se vztekáte ale postupně se tomu už musíte smát.

Dnešní den:

7.30 - zjišťuje se, že někdo, zřejmě, přes víkend ukradl ze zasedací místnosti plochý monitor.

9.30 - přichází policie a sepisuje protokol za současného divení se, že zloděj nevzal i počítač.

10.30 - volá služební šofér, že je na nákupu v Makru a nechtějí ho tam vpustit, jelikož někdo zrušil naši služební kartu.

10.45 - hodinu mi trvá "vyšpiónit" kdo a jak naši kartu zrušil.

13.30 - přichází technik nainstalovat do našich počítačů novou verzi AVG. Posíláme ho do zasedací místnosti k počítači bez monitoru (jelikož už byl o krádeži informován, donesl si vlastní monitor). Říkáme mu, ať začne tam a pak přejde na naše zbylé počítače.

13.32 - ze zasedací místnosti vychází technik s nevěřícím výrazem v tváři a pronáší "tam ale žádný počítač není!!!! "

13.33 - s kolegyní vcházíme do zasedací místnosti s výrazem "bože, to je ale vůl když nevidí počítač ne pod stolem ale VEDLE stolu".

13.34 - mně i kolegyni tuhne výraz ve tváři když zjišťujeme, že skutečně zmizel i počítač. Podle všeho měl zloděj klíč.

13.40 - po počátečním šoku voláme znovu policii.

14.00 - znovu telefonuji s Makrem a vyjasňujeme si vzájemně situaci kolem zrušené karty. Dostávám pokyny jak postupovat aby nám kartu obnovili.

14.15 - přicházejí zámečníci a začínají vyměňovat všechny zámky od kanceláří a zasedací místnosti.

14.30 - zámečník se zamknul a zámek nejde otevřít. My stojíme na chodbě, zámečník je uvnitř. Jeho kolega vybíhá ven z budovy a oknem od něj přebírá klíč, aby zkusil otevřít zámek z opačné strany. (Tento manévr jsem nepochopila, klíč šel podstrčit pode dveřmi).

14.40 - stále stojíme na chodbě, dveře už jsou odemčené ale dostáváme pokyn - nezamykat, jinak se to už nikdy neotevře. Poněkud zvláštní opatření proti zlodějům, že?

15.00 - dostáváme klíče od nových zámků .

15.10 - začínám přidělovat nové vstupní kódy k našemu zabezpečovacímu zařízení (ty původní už většina kolegů zapomněla)

15.15 - při testování kódů jsme vyhlásili první poplach.

15.20 - vyhlásili jsme druhý poplach.

15.30 - poplachy přestávám počítat, s malými přestávkami to houká neustále.

16.00 - odcházím domů z houkajícího, nezamčeného a nezakódovaného pracoviště (zůstává tam jen šéf, který tam nejspíš bude muset přespat - pokud to v tom rámusu půjde).

18.20 - už doma - zvoní mi telefon a volá vedoucí správy budov, že prý policajti odvážejí zámek (vložku) na rozbor ale potřebují k ní náhradní klíč, kde že ty náhradní klíče v kanceláři najde. Vysvětluji a navádím telefonicky - a nic. Klíč není tam kde by měl být. Hmm, nepotřebovala jsem ho asi tak 3-4 roky a tudíž jsem nemohla zjistit od kdy se postrádá.

Závěrem - kdyby na blogu delší dobu nic nepřibylo - důvod znáte, nashle za pár let, pochybuji že mne v onom zařízení pustí k internetu.

První krytí - první pokus o štěňata

24.2.2007

Vybrali jsme Arině ženicha, krásného psíka ze stejné chovatelské stanice jako je náš milovaný Káma, Arině se moooc líbil, byla z něj nadšená, on z ní taky, řádili spolu jak černá ruka, neustále na sobě viseli a dělali "pejsky" jak o závod. Najezdili jsme 900 km a Arina od té doby nastupuje do auta s nadějí, že se zase jede krýt.

První kontrolní vyšetření na ultrazvuku ukázalo, že se krytí podařilo, minimálně 1 plod byl rozeznatelný. Za týden jsme vyšetření absolvovali znovu, stále byl vidět pouze jeden plod ale jeho velikost neodpovídala době březosti. Třetí kontrolní vyšetření po 40 dnech březosti ukázalo, že se plod zcela vstřebal - nezůstala po něm ani památka. Naštěstí - jelikož kdyby se mělo narodit jen to jedno štěně, bylo by to komplikované, porod by neproběhl dobře, nejspíš císařským řezem což by mohlo přivodit komplikace další jako třeba že by Arina nepřijala štěně dobře.

Ani se nedivím. Ono probudit se z narkózy, mít rozpáraný a zašitý bříško a vedle mne ležet nějakej vřískající cizí zmetek, asi bych se taky divila a tvářila se nasupeně. Určitě bych se o něj nechtěla s láskou a péči starat.

Krytí tedy nedopadlo, štěňata nebudou, zkusíme to příště. Ovšem za předpokladu, že si naše Arinka neřekla, že vlastně žádná štěňata nechce, že si s nimi nebude kazit postavu a život, ovšem od krytí se při pohledu na jakéhokoliv psa celá třese a piští radostí už na dálku. Že by našla nového koníčka ?

Perly mého manžela

27.1.2007 

Nákupy pro domácnost jsou jeho vášní, tedy spíš bych řekla - fobií. V noci se zřejmě budí hrůzou, že nám došla zásoba čehokoliv pro kuchyň. Vše musí být doma minimálně třikrát, na lednici visí "shopping list" a mou povinností je na list dopsat okamžitě cokoliv, co doberu tak, že to zůstane již jen ve dvou exemplářích. Naše dva mrazáky jsou neustále nacpané jelikož kdyby náhodou tam nedej bože začalo prosvítat dno, on propadne depresi že umřeme hlady. Kde se v něm tato fobie vzala skutečně netuším, nikdy jsme bez jídla nebyli déle než hodinu, válečné dítě také není - takže asi fakt nějaké nedefinovatelné postižené mysli.

Je tudíž nákupčí - profík, regály v Kauflandu má zmapované tak, že dokáže prosvištět obchoďákem během 20ti minut, cestou přihazuje zboží do vozíku bez přibrzdění. Nesmím mu ovšem připravit na seznam nějaký "oříšek", to pak okamžitě volá a upřesňuje si:  Cukr písek nevidím, mají jen krystal nebo krupici, tak který?

A největší zmatek v hlavě mu způsobili zpracovatelé obilnin. Napsala jsem mu: Koupit  dětskou krupičku, kroupy a krupky. Nemohla jsem tušit, že výrobce změnil terminologii a prodává se: pšeničná krupice jemná dehydrovaná a ječné kroupy velikost 1 až 10.

Tuhle sedí a povídá - je mi nějak divně od žaludku. A cos jedl - ptám se. Nasekal jsem si na chleba s máslem zelenou nať z cibulky. A kdes ji vzal? No, na zahrádce přece.  Nasekal si na chleba kosatce, nemáme zeleninovou zahrádku, jen divoce rostoucí trvalky - noc jiného by naše tři psy nepřežilo.

Jednou se vrátil z práce v pantoflích. Kdepak, žádná demence, jen jeho splašenost. Neustále spěchá, jak sedí za volantem a má před sebou silnici, nezastaví kdyby se dělo nevím co, až v cíli. Jezdil s kamionem, před dlouhou jízdou se pro pohodlí přezouval. Přišel k autu, na parkovišti se přezul, skočil za volant a hurá.... odjel. Boty zůstaly na jakémsi parkovišti kdesi ve světě.

Dost nebezpečná je pro mého muže koupelna, vše co používá musí být vždy na stejném místě protože jinak slýchám věty typu:

Ten šampon na vlasy vůbec nepění, cos to zase koupila? To když se snaží umýt si hlavu aviváží na prádlo.

Ten ústní deodorant nějak lepí - právě si do pusy nastříkal Akutol.

 

TOPlist