aktualizováno: 04.11.2017 16:14:09

Amber Bohemia

v roce 2011


Štědrovečerní malé či větší horory

24.12.2011

Již po řadu let se u nás na Štědrý den vždy něco menšího či většího přihodí. Ještě kdysi před přestavbou domu to bývala zamrzlá voda, přeplněná žumpa, zanesený komín, vybuchlá kamna, později porouchaný mrazák, vyteklá pračka a dále rozříznutá psí tlapa či jiný akutní psí neduh.

Nikdo se mi tedy nemůže divit že na Štědrý den už od rána očekávám co se přihodí letos. Tento rok si všechny tři naše psí dámy vybraly vánoce jako ideální dobu pro společné hárání s tím, že den plné ovulace vyjde přímo na Štědrý den. Jelikož jsme chtěli ještě navštívit hřbitov, rozhodli jsme se vzít všechny tři háravky sebou a Kissíka nechat doma. Po návratu nás ale u vrat nevítal štěkající a vyjící Kissík, nepřiběhl ani na zavolání. Už jsem se viděla jak trávíme tento sváteční den běháním a ježděním po okolí a hledáním ztraceného psa – odpovídalo by to tradici. Šla jsem nejprve zjistit kudy mohl odejít – zda někde neobjevil stopy Kámových rituálů a neprokousal plot. Došla jsem až k domu, neustále volala jeho jméno a najednou se proti mně objevil – vyvalený a rozespalý. On ten můj chudáček tak tvrdě usnul když háravky zmizely z jeho zorného pole a dosahu pachů !!! Už byl tak vyčerpaný – tak se alespoň vyspal než mu je dovezeme zpět, chytrej kluk !

Štědrý večer proběhl v klidu, jen večeři u stromečku a rozbalování dárků jsme museli rozdělit na dvě části – dámskou a pánskou sekci – vše je zdokumentováno zde:

 

Rodinné vánoce pro psa

 

8.11.2011

Rodinné sešlosti, návštěvy babiček, dětiček a jiných příbuzných, slavností obědy a husy na Štěpána, tohle patří neodmyslitelně k vánočním svátkům. Pro někoho je to radost, na kterou se těší celý rok – buď proto že vyrazí po návštěvách a potká se s rodinou a nebo si tyto návštěvy pozve domů.

A pak jsou i tací, kteří tuhle sváteční rodinnou turistiku právě o vánocích z duše nenávidí a vítají každou záminku, která jim umožní se tomu vyhnout. Pánové třeba z důvodu že nemusí sedět povinně u stolu s tchýněmi a dalšími příbuznými, které vidí 1x za rok a dámy zas z důvodu – že nebudou trávit den u sporáku a pak úklidem obýváku po svátečním obědě. Hlavně ta husa… mastný kmín na ubruse dělá fleky, které se špatně perou, zašlapané zelí z koberce obtížně doluje i výkonný vysavač… nejméně závadné jsou snad jen knedlíky. Husím sádlem zapatlané skleničky od piva a vína jsou to nejmenší, to zvládne myčka.

Pro všechny, kteří mají na vánoční rodinné oslavy stejný názor, organizujeme již 4. Ročník vánočního výstupu se psy na Blaník. Též se tam schází rodina, jen je trochu jiná a víc příbuzných tam mají jejich psi – což je možná lepší.

Máme tato setkání moc rádi, je milé když vás zdraví a usmívá se na vás někdo, koho neznáte ale protože má na konci vodítka psa je to prostě „příbuzný“ a než se vyškrábete nahoru, už jste v družném hovoru a jako byste se znali dlouho. Nahoře se najednou začnou z batohů vybalovat krabičky vánočního cukroví, objeví se i nějaká lahvička „tvrdšího“ alkoholu, vše koluje, všichni nabízejí všechno všem…. a vánoční nálada trvá. Rodinné setkání jak má být – veselé, přirozené a… bez stání u plotny, bez úklidu ulepené podlahy a špinavého nádobí.

Tak kdo má chuť – přijďte 26.12. 2011 v 10.oo, sraz na parkovišti pod Blaníkem. Vítán je každý s dobrou náladou, klidně i bez psa pokud nemáte, nějakého vám třeba půjčíme.

Frajer Edys

15.9.2011

Náš chlapeček způsobil dnes svým majitelům důkladný šok.

V noci se podhrabal pod plotem když elektronický obojek měl výpadek funkce a spolu s kámošem Badem vyrazili honit divočáky, rodina spala.

Ráno našla zděšená majitelka čekat urousaného s naprosto vyčerpaného Bada stát za vrátky, čekal až ho pustí domů. Ale Edýs nikde.

Celá rodina se vydala Edýska hledat, páník projel okolní lesy na čtyřkolce křížem krážem, ostatní obvolávali obecní úřady, policii, myslivce, útulky, okolní veterináře, odchytovou službu, zpovídali sousedy….. ale marně.

Odpoledne jsme vyvěsili na Facebook prosbu o pomoc s hledáním Edýska a panička vyrazila na poslední zoufalý pokus hledat psa k železniční trati a ke skalám kolem Sázavy – s hrůzným očekáváním co najde či nenajde.

Kolem trati neuspěla a tak se vydala k vodě, sebou měla i svou fenku Arletu, která Edýska od rána postrádala rovněž. Když došla k vodě a začala se vyptávat lidí z okolních chat zavolali na ní z protějšího břehu rybáři zda nehledá podobného psa jako má na vodítku. Prý jeden takový tam s nimi už od 11.oo sedí a chytá s nimi ryby.

Tu radost jakou měla si asi každý majitel psa umí představit a ještě víc se jí ulevilo když jí Edýska dovezli z protějšího břehu na loďce. Jak se Edys dostal na druhý břeh nám není moc jasné, přeplavat určitě nemohl – je z našeho chovu a ti jsou většinou zarytí odpůrci plavání. Nejbližší most byl asi 1 km od místa, kde Edys s rybářem trávil dnešní den.

Úplně se majitelce ulevilo až když zjistila že je Edys bez jediného šrámu a naprosto v pořádku no a nám doma se ulevilo rovněž.

U „Edýsků“ se už podnikají kroky aby si kluk nechtěl svůj rybářský výlet zopakovat.

 

Moje matky

16.2.2011

Odjakživa tvrdím, že děti by se měly rodit alespoň 8mi leté, to už je s nima legrace, miminka jsou:

  • málo trvanlivá,
  • upatlaná
  • nedá se s nimi komunikovat.

A zřejmě to samé si myslí obě moje chovné fenky o štěňátkách.

U první jsem to brala jako výjimku že má ke štěňátkům takový přístup – Arina je hrdá a pyšná fena, nebude se zahazovat s mrňatama – to je pod její úroveň. Svůj vrh odchovala ve stylu: udělám co musím ale nechtějte po mně abych projevovala nějaké nadšení. Seděla nad štěňaty v křesle a shora dozorovala zda je vše v pořádku. Když nějaké štěně kviklo, zkontrolovala zda je živé a odkráčela. Teprve až když odešla všechna štěňátka z domova a zůstala jen Týna – začala si s ní trochu hrát .

Těšila jsem se, že Týna třeba bude takovou tou obětavou slepičí matkou, o jakých píší všichni chovatelé – že bude opečovávat své potomky s láskou a nadšením. Když do naší smečky přišel Kissík jako štěňátko – ujala se ho, věnovala se mu docela hezky na rozdíl od Ariny, které trvalo měsíc než přestala na malého Kissíka vrčet. A ani potom se jí nesměl dotknout ani chloupečkem nejméně další 2 měsíce.

No, nestalo se – Týna šla přesně ve šlépějích své matky – udělala jen to, co musela. Jak jen mohla tak přes štěňaty utekla a též je dozorovala z gauče. A opět – teprve když doma zůstaly poslední dvě fenečky – začala si s nimi hrát. Do té doby na štěňata vrčela jen se k ní některé přiblížilo – asi se jí zdálo, že 10 štěňat je moc, kdyby se na ní sesypala všechna při hrátkách – neustála by to.

Tak přemýšlím kde se berou ty vzorné feny – matky, které se od štěňátek nehnou, láskyplně je olizují a trpělivě snášejí jejich nájezdy, okusování a tak. V naší chovatelské stanici to není a začínám mít dojem, že je to moje vina – viz úvodní věta mého textu. Jaká matka – taká Katka = jaká panička – takové fenečky.

TOPlist