aktualizováno: 04.11.2017 16:14:09

Amber Bohemia

v roce 2012


 Vánoční výstup na Blaník očima naší smečky
26.12.2012
„Jéžiš, to je psů na parkingu, to musíme seštěkat hned zkraje aby si na nás dali všichni pozor a nedovolovali si k nám nic.“
Prvních 5 minut bylo jako vždy o nervy, holky štěkaly, vrčely, ječely, rvaly vodítka tak, že si všichni přítomní museli říkat: no nazdar, s kým to přijeli ti šílenci, vždyť ty feny nejsou vůbec socializované. Ale po těch 5ti minutách se holky vybláznily a staly se z nich ty nejposlušnější bernské dámy na Blaníku, u hromadných focení ukázkově seděly a pózovaly, na nikoho nevrčely a nehnuly se od nás na krok.
Víme o nich, že si neberou obyčejně od cizích lidí pamlsky, dnes to bylo stejné – ovšem jen do doby než všechny přítomné lidi adoptovaly do smečky, pak už si braly od všech a všechno.
Na zpáteční cestě jsme chtěli našim holčičkám udělat radost a dát jim volno, pustili jsme je z vodítek ale naše dámy se nám tak motaly pod nohama a tvářily se naprosto ztraceně a opuštěně takže jsme je znovu připnuli a z toho měly snad tu největší radost. Jako by bez vodítka měly pocit, že je nechceme a byly z toho smutné. No, naše salašnické konzervy – venku se přece má chodit na vodítku, ne?
A perlička závěrem – na cestě dolů z Blaníku jsme potkali rodinu s pejskem, ti teprve šli nahoru, nepatřili k nám. A to Arina okamžitě zjistila – a tak musela pejskovi vysvětlit kdo je na Blaníku ředitelkou jelikož on dole na parkovišti nebyl a nevěděl to.


Mechanik Kyblík

9.8.2012 

Naše čtyřkolka vypověděla poslušnost, vyjela ze vrat a tím skončila. Částečně rozebraná stojí  týden na dvoře a čeká na dokončení opravy.  Chybí těsnění k výfuku, tak ho Lubor včera koupil (raději 2 ks) a položil k ostatním rozebraným částem v garáži. Jenže…. cokoliv nové, zabalené a jinak než naší domácností vonící velice zajímá Kyblíka !! Tudíž si nově zakoupené těsnění chtěla prohlídnout a důkladně prozkoumat. Po jejím zkoumání ze z grafitového kroužku stala nepoužitelná grafitová drť a Lubor jel dnes koupit těsnění nové. Jak se na něj dívali v servisu asi psát nemusím. Měli už jen poslední 1 ks těsnění a upozornili jej, že pokud to zase dá pejskovi k revizi bude muset týden počkat než dojde nové zboží.

Teď je těsnění bezpečně uloženo vysoko na skříni a doufáme, že tam do zítra vydrží v bezpečí. Nejsme si jisti zda Kyblík nemá packy v závadě čtyřkolky, zda  jí úmyslně nepoškodila jelikož se nemůže našich čtyřkolových výletů zúčastnit.

Ach ty geny

3.3.2012

Náš Kyblíček sice vypadá jako klon mámy Týny ale…. geny si opět s námi zašpásovaly a bílé holčičce nadělily povahu po černé babičce Arině. A v něčem snad ještě v horší míře – teď nám to předvedla na své druhé výstavě. Na té první byla ještě ovladatelné štěňátko a babiččina povaha na ní nebyla vůbec znát.

Arina běhala v kruhu 3 kolečka a dost, dále odmítla běhat „nikam a za ničím“. A Kyblík ? Ta je ochotná uběhnout jedno kolečko, za tu dobu si stačí vše prohlédnout a prý jí to stačilo ! Pak se zasekne, vzpurně hodí hlavou a…. nejdu !!!!

Psi jí nezajímají, zato lidi – a nedej bože s jídlem v ruce. Na výstavě stihla skočit do náruče 4 lidem držícím bagetu, 2 lidem s kelímkem kávy a počet strčených čumáků do odložených tašek nepočítám. Každý, kdo si před ní sáhl pro cokoliv do kapsy počínaje mobilem a konče kapesníkem … byl objektem jejího zájmu. Vrcholem jejího vystoupení bylo skočení na záda paní sedící na židličce u kruhu a přes rameno se jí snažilo ukousnout kus rohlíku. To, že se snažila strčit čumák do kapsy rozhodčímu když nám ukazoval že máme běžet a druhou ruku měl v kapse… to ani nepočítám.

Divím se, že nám nikdo nevynadal, všichni se jen usmívali – známí i neznámí – všem dodatečně děkuji za pochopení a ujišťuji vás, že ji skutečně dáváme pravidelně nažrat !!

Její pažravost šla tak daleko, že se se snažila na parkovišti vecpat okénkem do auta, ve kterém seděl pán a jedl párek – tak jsme raději odjeli, na jeden den bylo té ostudy až dost.

Koupili jsem smečce na výstavě Dry bed deku a hned jsme jí tam vyzkoušeli, prošlo se po ní plno pejsků a krásně načichla. Po návratu jsme jí doma prostřeli a smečka šla číst „noviny“. Centimetr po centimetru pečlivě očichali celou deku a na Arininých očích jako by se zračilo:… toho znám, …ten tu taky byl ? ….hmm, to je známá…. A sakra, kdo byl tohle? …. Myslím, že větší radost jsme jí udělat nemohli – nikam nemusela a přesto byla v obraze .

Zde je "přímý přenos" z výstavního kruhu.

 

 

Zděšené salaše aneb výcvik v tahu

tento článek vyšel i ve Zpravodaji Klubu švýcarských salašnických psůč. 63/2012, str. 55

14.1.2012

Přestavte si situaci – volné odpoledne na cvičáku, něco jako Den otevřených dveří. Stálí návštěvníci cvičáku se svými psy a mezi nimi lidé a psi cvičákem nepolíbení. Super atmosféra, pesani spolu dovádí, lidé si povídají….. prostě idylka.

Vytahuji pytlík s pamlsky a v tu ránu mám kolem sebe houf berňácích čumáčků, očka upřená na mou ruku a začíná „královské dělení“ . Začínám plnit ty čekající tlamičky piškotami – tak jsem zvyklá u naší smečky – z každé ruky do jedné papule, aby to bylo rychlejší, prostě oběma rukama. A najednou se zarazím. Proč se někteří pejskové dívají tak vyděšeně, proč si tak váhavě berou pamlsek, když v jejích očích vidím jak moc se na něj třesou a těší ? Až je mi jich líto. Co je špatně ? Nikdo je nekárá, neokřikuje že to nesmí… tak proč ?

A pak mi to dochází – jsou to ti „domácí“ – cvičákoví . Mají naučeno, že se pamlsky berou jen z jedné ruky (ze které to já netuším dodnes).

Je mi moc líto, že jsem pejskům způsobila psychické trauma ale musím konstatovat, že to nakonec všichni překonali a po krátkém váhání se na piškoty vrhli výcvik-nevýcvik. Naštěstí pro mne, jelikož bych se nevydržela dívat na ta smutná očička, která říkala: proč ostatním nabízíš z té správné ruky a mně stále z té špatné ? Omlouvám se, nenapadlo mne to včas a slibuji, že se polepším.

Naše smečka je na to zvyklá, ruce neřeší ale čeká na své jméno a při jeho vyslovení se teprve vrhne na podávaný pamlsek (a někdy i na tu ruku).

S omluvou všem „cvičeným“ pejskům sepsala:

Alena Langerová, CHS Amber Bohemia

Ginušce za Duhový most

 

9.1.2012

Holčičko s růžovou mašličkou, než jsi otevřela očka říkali jsme ti Všudybylka, v porodní bedně nebylo místo které bys neprolezla, byla jsi opravdu všude. Pak jsi otevřela očka s moudrým pohledem a rázem z tebe byla Hraběnka, vznešená a noblesní už od štěňátka. Krásná, něžná, citlivá Hraběnka Gina.

Vybrala si tě panička se stejně krásnýma očima, ve kterých byla láska na první pohled, byly jste nádherná a sehraná dvojka, která vodítko používala pouze na výstavách – asi proto že se to musí. Tvoje rodina tě milovala a nikdy na tebe nezapomene, stejně jako na tebe s láskou vzpomínáme u nás doma v rodné CHS.

Ginuško, neměla jsi nám odejít tak brzo, to není spravedlivé, je nám všem smutno a moc to bolí. A tak doufáme že tebe už nic nebolí a zase se usmíváš tak, jak jsi to uměla pouze ty – Hraběnka Gina – Aggina Amber Bohemia.

 
TOPlist